Španělsko - España
Základní informace - Información básica
| Základní informace | Información básica |
|---|---|
| Oficiální název: | el Reino de España |
| Hlavní město: | Madrid |
| Rozloha: | 505 990 km² |
| Počet obyvatel: | 49 077 984 |
| Hustota zalidnění: | 97 hab./km² |
| Státní zřízení: | monarquía parlamentaria constitucional |
| Hlava státu: | rey Felipe VI |
| Měna: | euro |
Historie - Historia
První obyvatelé Pyrenejského poloostrova se na jeho území usadili již v pravěku. Později zde žili Iberové, Keltové a Féničané, kteří zakládali první obchodní osady. Ve 3. století př. n. l. začali o území bojovat Kartáginci a Římané během punských válek. Po vítězství Říma se Hispánie stala jednou z nejvýznamnějších provincií Římské říše. Římané zde vybudovali rozsáhlou síť silnic, měst a akvaduktů a rozšířili latinský jazyk, z něhož se později vyvinula španělština. Mnoho římských staveb se ve Španělsku dochovalo dodnes a patří mezi významné historické památky.
Po pádu Západořímské říše ovládli poloostrov Vizigóti. Jejich vláda trvala až do roku 711, kdy většinu území dobyli muslimští Maurové ze severní Afriky. Ti zde založili stát Al-Andalus, který se stal významným centrem vědy, vzdělanosti, architektury i zemědělství. V tomto období vznikly slavné památky, například mešita v Córdobě nebo palác Alhambra v Granadě. Muslimská kultura výrazně ovlivnila španělskou architekturu, jazyk i zemědělství. Křesťanská království na severu poloostrova postupně zahájila dlouhý proces znovudobývání území, známý jako reconquista.
Ta trvala téměř osm století a byla završena roku 1492 dobytím Granady, posledního muslimského království na Pyrenejském poloostrově. Téhož roku se sňatkem Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského sjednotila hlavní španělská království a vznikly základy jednotného španělského státu. Ve stejném roce Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, čímž začalo období zámořských objevů a budování španělského koloniálního impéria. Rok 1492 je proto považován za jeden z nejvýznamnějších mezníků španělských dějin.
V 16. století se za vlády Karla I. a Filipa II. stalo Španělsko jednou z nejmocnějších zemí světa. Jeho kolonie sahaly od Ameriky přes části Afriky až po Filipíny. Bohatství získané z Nového světa výrazně posílilo španělské hospodářství, zároveň však vedlo k častým válkám s ostatními evropskými mocnostmi. Roku 1588 utrpěla španělská armáda porážku od Anglie, což znamenalo začátek postupného úpadku španělské námořní převahy. Přesto si Španělsko ještě po dlouhou dobu udrželo významné postavení mezi evropskými velmocemi.
V 18. století nastoupila na trůn dynastie Bourbonů, která provedla řadu správních a hospodářských reforem. Na počátku 19. století bylo Španělsko obsazeno vojsky Napoleona Bonaparta. Obyvatelé se postavili na odpor a po několikaleté válce získala země zpět svou nezávislost. Během 19. století se většina španělských kolonií v Latinské Americe osamostatnila, což znamenalo konec španělské koloniální nadvlády na americkém kontinentu. Ztráta kolonií měla velký dopad na hospodářství i mezinárodní postavení země.
Ve 20. století procházelo Španělsko obdobím politické nestability. Roku 1931 byla vyhlášena republika - república, avšak napětí mezi politickými skupinami vyústilo v občanskou válku - la guerra civil v letech 1936–1939. Po vítězství nacionalistů se dostal k moci generál Francisco Franco, který vládl jako diktátor až do své smrti v roce 1975. Během jeho vlády bylo omezeno mnoho občanských práv a svobod. Občanská válka i následná diktatura patří k nejvýznamnějším a nejtragičtějším obdobím moderních dějin Španělska.
Po Francově smrti byla obnovena monarchie - monarquía a králem se stal Juan Carlos I. Země postupně přešla k demokracii a byla přijata nová ústava z roku 1978. Španělsko se stalo parlamentní monarchií a začalo se rychle hospodářsky rozvíjet. Roku 1986 vstoupilo do Evropských společenství, dnešní Evropské unie, a zároveň se stalo významným členem evropské i světové politiky. Demokratické změny přispěly ke stabilitě země a zlepšení životní úrovně obyvatel. V roce 1992 se v Barceloně konaly Letní olympijské hry, které přispěly k posílení mezinárodního postavení Španělska.
V současnosti je Španělsko moderním demokratickým státem s parlamentní monarchií. Patří mezi nejnavštěvovanější země světa, je členem Evropské unie, NATO, Organizace spojených národů i dalších významných mezinárodních organizací. Významnou roli hraje cestovní ruch, průmysl, zemědělství i služby. Země je známá svou bohatou historií, kulturním dědictvím a rozmanitými regiony. Každoročně přitahuje miliony turistů díky svým historickým památkám, středomořskému pobřeží a jedinečné kultuře.
Geografie - Geografía
Španělsko se rozprostírá v jihozápadní Evropě na Pyrenejském poloostrově – la península ibérica. Sdílí hranice s Portugalskem, Francií, Andorrou a britským územím Gibraltar. Na jihu je od Afriky odděleno Gibraltarským průlivem – el estrecho de Gibraltar. Španělsko zaujímá rozlohu 505 990 km², což z něj činí jednu z největších zemí Evropy. Velká část území Španělska leží na náhorní plošině Meseta Central, která se nachází v centrální části země. Díky své poloze je významnou spojnicí mezi Evropou a Afrikou.
Na východě je omýváno Středozemním mořem – el mar Mediterráneo, na severu Biskajským zálivem – el golfo de Vizcaya a na západě Atlantským oceánem – el océano Atlántico. Ke Španělsku patří také Baleárské ostrovy – las Islas Baleares ve Středozemním moři, Kanárské ostrovy – las Islas Canarias v Atlantském oceánu a dvě autonomní města na severním pobřeží Afriky – Ceuta a Melilla. Španělsko má jedno z nejdelších pobřeží v Evropě, které měří přibližně 5 000 kilometrů. Rozmanité pobřeží i ostrovy každoročně přitahují miliony turistů z celého světa.
Na základě nadmořské výšky lze Španělsko rozdělit na centrální náhorní plošinu Meseta Central – la Meseta Central, horské oblasti a pobřežní nížiny. Většinu území tvoří náhorní plošina obklopená pohořími. Nejvýznamnějšími pohořími jsou Pyreneje – los Pirineos, Kantaberské pohoří – la Cordillera Cantábrica, Centrální systém – el Sistema Central a Sierra Nevada. Nejvyšší horou pevninského Španělska je Mulhacén (3 479 m), zatímco nejvyšším vrcholem celého státu je Pico del Teide (3 715 m) na ostrově Tenerife.
Mezi nejvýznamnější řeky patří Tajo, který je nejdelší řekou Pyrenejského poloostrova, dále Ebro, jenž ústí do Středozemního moře, Duero, Guadiana a Guadalquivir, který protéká Andalusií a ústí do Atlantského oceánu. Největší přírodní jezera jsou poměrně malá, významnější jsou především přehradní nádrže. Mezi známé národní parky patří Picos de Europa, Doñana a Ordesa y Monte Perdido. Tyto řeky a chráněná území mají velký význam pro zásobování vodou, zemědělství i ochranu přírody.
Španělsko má převážně středomořské podnebí – el clima mediterráneo, které se vyznačuje horkými a suchými léty a mírnými, deštivými zimami. Na severním pobřeží převládá oceánské podnebí – el clima oceánico, zatímco ve vnitrozemí je kontinentální podnebí – el clima continental, s horkými léty a chladnými zimami. Na Kanárských ostrovech panuje subtropické podnebí – el clima subtropical, které je příjemné po celý rok. Srážky jsou nejvyšší na severu země a nejnižší v jihovýchodních oblastech, kde se nacházejí nejsušší místa Evropy.
Politika - Política
Španělsko je parlamentní monarchie – monarquía parlamentaria. Hlavou státu je král, který plní především reprezentativní funkci a jeho pravomoci jsou omezeny ústavou. Současným králem je Felipe VI., který nastoupil na trůn v roce 2014 po abdikaci svého otce Juana Carlose I. Největší výkonnou moc má předseda vlády – el presidente del Gobierno, který stojí v čele vlády. Mezi nejvýznamnější politické strany patří Lidová strana – Partido Popular (PP) a Španělská socialistická dělnická strana – Partido Socialista Obrero Español (PSOE).
Ve Španělsku funguje systém parlamentní demokracie – democracia parlamentaria. Parlament – las Cortes Generales se skládá ze dvou komor. Poslanecká sněmovna – el Congreso de los Diputados má 350 poslanců volených ve všeobecných volbách. Poslanci schvalují zákony, kontrolují činnost vlády a zastupují občany. V čele Poslanecké sněmovny stojí předseda – el presidente del Congreso, který řídí její jednání. Předseda vlády – el presidente del Gobierno je hlavou vlády a odpovídá za řízení státu.
Senát – el Senado je horní komorou španělského parlamentu. Jeho členové jsou voleni občany nebo jmenováni jednotlivými autonomními společenstvími. Senát zastupuje především zájmy regionů a podílí se na schvalování zákonů. Přijaté zákony musí zpravidla schválit obě komory parlamentu a následně je podepisuje král. Pravomoci Senátu jsou menší než pravomoci Poslanecké sněmovny. Senát se také vyjadřuje k otázkám týkajícím se autonomních společenství a jejich fungování.
Významnou součástí španělského politického systému je také vláda – el Gobierno. Předseda vlády vybírá jednotlivé ministry, kteří společně tvoří Radu ministrů – el Consejo de Ministros. Vláda řídí každodenní chod země, připravuje návrhy zákonů a rozhoduje o domácí i zahraniční politice. Španělsko je rozděleno na 17 autonomních společenství – las comunidades autónomas, která mají vlastní parlamenty a vlády s různě širokými pravomocemi. Největší pravomoci mají například Katalánsko a Baskicko.
Vlajka Španělska se nazývá La Rojigualda. Tvoří ji tři vodorovné pruhy – červený, žlutý a červený, přičemž prostřední žlutý pruh je dvakrát širší než oba červené. Na levé straně žlutého pruhu se nachází státní znak, který symbolizuje historická království Kastilie, Leónu, Aragonie a Navarry a také Granadu. Součástí znaku jsou i Herkulovy sloupy – las Columnas de Hércules, které připomínají polohu Španělska u Gibraltarského průlivu. Vlajka byla v současné podobě přijata po schválení ústavy v roce 1978.
Obyvatelstvo - Población y ciudades
Ve Španělsku žije přibližně 48 milionů obyvatel. Většinu tvoří Španělé, ale země je tvořena různými historickými a kulturními oblastmi. Úředním jazykem na celostátní úrovni je španělština. V některých autonomních společenstvích mají spolu s ní úřední postavení také další jazyky, například katalánština v Katalánsku a na Baleárských ostrovech, galicijština v Galicii nebo baskičtina v Baskicku a části Navarry. Španělsko je rozděleno na 17 autonomních společenství, která mají vlastní správu a určitou míru samostatnosti.
Od druhé poloviny 20. století, zejména od 90. let, se Španělsko stalo cílovou zemí přistěhovalců z Latinské Ameriky, severní Afriky, východní Evropy i dalších částí světa. Díky tomu je dnešní španělská společnost kulturně velmi pestrá. Převládajícím náboženstvím je římskokatolické křesťanství, avšak počet aktivně věřících postupně klesá. Španělsko patří mezi vysoce urbanizované země – většina obyvatel žije ve městech. Hustota zalidnění se výrazně liší. Nejhustěji osídlené jsou oblasti kolem Madridu, Barcelony a pobřeží Středozemního moře.
Hlavním městem Španělska je Madrid. Zároveň je největším městem země a sídlem krále, vlády, parlamentu i nejvyšších státních institucí. Je centrem kulturního, politického a společenského života. Najdeme zde mnoho významných památek, například Palacio Real, Museo del Prado, Plaza Mayor, Puerta del Sol nebo Parque del Retiro. Madrid je také jedním z nejvýznamnějších hospodářských a finančních center Evropy. Ve městě sídlí také mnoho významných univerzit, muzeí a mezinárodních společností.
Barcelona je druhým největším městem Španělska a hlavním městem Katalánska. Je významným přístavem, turistickým centrem a proslula stavbami architekta Antoniho Gaudího, například Sagrada Familia, Parque Güell nebo Casa Batlló. Město leží na pobřeží Středozemního moře a každoročně přivítá miliony turistů z celého světa. Barcelona je také známá fotbalovým klubem FC Barcelona a bohatým kulturním životem. Dalšími významnými městy jsou Valencia, Sevilla, Málaga, Bilbao a Zaragoza.
Valencia je známá moderním komplexem Ciudad de las Artes y las Ciencias a každoroční slavností Las Fallas. Sevilla je hlavním městem Andalusie a je proslulá flamencem, býčími zápasy a památkami jako Catedral de Sevilla nebo Real Alcázar. Málaga je významným přístavním městem na pobřeží Costa del Sol a rodištěm malíře Pabla Picassa. Bilbao je největším městem Baskicka a proslavilo se zejména moderním Museo Guggenheim. Zaragoza je hlavním městem Aragonie a významným průmyslovým i kulturním centrem.
Hospodářství - Economía
Španělsko patří mezi největší ekonomiky Evropské unie. Jeho hospodářství je založeno především na službách, průmyslu, zemědělství a cestovním ruchu. Významnou roli hraje také obchod a finančnictví. Nejvíce obyvatel pracuje ve službách, zatímco zaměstnanost v zemědělství je poměrně nízká. Španělsko je jedním z nejnavštěvovanějších států světa, a proto je cestovní ruch důležitým zdrojem příjmů. Mezi nejoblíbenější turistické oblasti patří Costa del Sol, Costa Brava, Baleárské a Kanárské ostrovy.
Španělsko má různorodé přírodní bohatství a zásoby některých nerostných surovin. Těží se především měď – cobre, železná ruda – mineral de hierro, rtuť – mercurio, sůl – sal, vápenec – piedra caliza a mramor – mármol. Významná naleziště se nacházejí zejména v Andalusii, Asturii a dalších částech země. Těžba nerostných surovin má menší význam než v minulosti, přesto je důležitá pro stavebnictví a některá průmyslová odvětví. Velká část vytěženého mramoru se využívá při stavbě budov i na vývoz do zahraničí.
Španělsko nemá velké zásoby ropy – petróleo ani zemního plynu – gas natural, a proto většinu těchto surovin dováží. V posledních letech se však výrazně rozvíjí výroba energie z obnovitelných zdrojů. Země patří mezi evropské lídry ve využívání větrné energie – energía eólica a sluneční energie – energía solar. Rozvoj obnovitelných zdrojů pomáhá snižovat závislost na dovozu fosilních paliv. Obnovitelné zdroje dnes tvoří významnou část výroby elektrické energie ve Španělsku. Velké větrné a solární elektrárny se nacházejí především ve vnitrozemí a na jihu země.
Průmysl je ve Španělsku velmi rozvinutý a zahrnuje široké spektrum odvětví. Významný je automobilový průmysl – industria automovilística, chemický průmysl – industria química, potravinářský průmysl – industria alimentaria, textilní průmysl – industria textil a strojírenství – industria mecánica. Důležitými průmyslovými oblastmi jsou Madrid, Barcelona, Bilbao, Valencia a Zaragoza. Španělsko patří mezi největší výrobce automobilů v Evropě. Své výrobní závody zde mají například značky SEAT, Renault, Volkswagen nebo Ford.
Zemědělství je důležitou součástí španělského hospodářství, zejména v jižních a východních oblastech země. Mezi hlavní zemědělské plodiny patří olivy – aceitunas, vinná réva – vid, pšenice – trigo, ječmen – cebada, citrusové plody – cítricos, rajčata – tomates a mandle – almendras. Španělsko je největším světovým producentem olivového oleje. Chová se především skot – ganado vacuno, prasata – cerdos, ovce – ovejas a drůbež – aves de corral. Významný je také rybolov – pesca, zejména na pobřeží Atlantského oceánu a Středozemního moře.
