Mezikulturní přístup - Enfoque intercultural

Od druhé poloviny osmdesátých let neunikla ani komunikativní metoda kritice, a proto vznikla snaha ji dále vyvíjet. Od komunikativního přístupu se přešlo k tzv. mezikulturnímu přístupu. Do popředí se na místo korektního používání jazyka dostává porozumění cizí kultuře. Tento posun reflektuje potřebu rozvíjet nejen jazykové, ale i sociokulturní kompetence studentů pro efektivní mezinárodní komunikaci. Mezikulturní přístup tak klade důraz na schopnost porozumět a respektovat kulturní odlišnosti, které ovlivňují způsob komunikace.

Razilo se tvrzení, že bez znalosti a porozumění cizí kultuře nelze jazyk vůbec pochopit. Základem tohoto přístupu bylo postupné zprostředkovávání informací, přičemž se kladl důraz obzvláště na schopnost vnímání a empatie. Typické je pro tuto metodu srovnání výchozí a cílové kultury s pomocí autentických textů a mimo jiné i vlastních zkušeností, zájmů a emocí. Tímto způsobem se jazyková výuka stává prostředkem k hlubšímu porozumění mezikulturním rozdílům a rozvoji tolerance. Studenti si tak zároveň uvědomují odlišnosti mezi jednotlivými kulturami.

Velkou úlohu zde hraje role studenta, který je veden k aktivní a samostatné práci a je motivován přístupem učitele. Ten je v roli poradce a koordinátora výuky. Právě zmíněná samostatnost a aktivita studentů nabízí v rámci mezikulturního přístupu využít projektového vyučování. Studenti si volí témata z oblasti kultury země, studenti pracují na projektu ve skupinách a postupně procházejí určitými fázemi jako je plánování, organizování, provedení, prezentování a vyhodnocení. Projektová práce tak podporuje jejich samostatnost a spolupráci.

Při práci na projektu studenti procvičují všechny dovednosti, tzn. komunikují při prezentaci projektu či diskutují při přípravě projektu mezi sebou navzájem, čtou, hledají informace v nasbíraných materiálech, získávají informace poslechem z médií a při písemném vyhotovení projektu procvičují svoje kreativní psaní. Ve výuce, která používá mezikulturní přístup se takřka neobejdeme bez technického zázemí. Hojně jsou využívána média jako počítač, DVD, televize, projektor atd. Technologie zároveň umožňují studentům pracovat s aktuálními a autentickými materiály.

Mezikulturní přístup ve výuce jazyků má mnoho výhod, zejména v rozvoji interkulturní kompetence a porozumění mezikulturním rozdílům. Nicméně vyžaduje dodatečné úsilí a odborné znalosti jak ze strany učitelů, tak studentů. Efektivní začlenění tohoto přístupu do výuky předpokládá pečlivý výběr materiálů a citlivé vedení diskuzí o kulturních odlišnostech. Přesto může výrazně obohatit jazykové vzdělávání a připravit studenty na reálnou komunikaci v globalizovaném světě. Důležitou součástí tohoto přístupu je proto také respekt k odlišným kulturním hodnotám.

Charakteristika:

Zaměření na kulturu: Mezikulturní přístup k výuce jazyků klade důraz na porozumění a osvojení si kulturních aspektů spojených s jazykem.
Komunikace a interakce: Studenti jsou povzbuzováni k aktivní komunikaci a interakci s nositeli jazyka a kulturou, aby lépe porozuměli kontextu a způsobům vyjádření.
Empatie a respekt: Důraz je kladen na porozumění a respektování kulturních rozdílů a odlišností mezi různými kulturami.
Použití autentických materiálů: Výuka často zahrnuje použití autentických materiálů, jako jsou filmy, články, hudba a jiné zdroje, které představují různé kulturní kontexty.

Výhody:

Rozvoj interkulturní kompetence: Studenti získávají schopnost komunikovat úspěšně v mezikulturním prostředí a porozumět různým způsobům myšlení a chování.
Zvýšená motivace a zapojení: Studium kultury a mezikulturních aspektů může studenty motivovat a zaujmout je, což zvyšuje jejich zájem o učení jazyka.
Lepší porozumění jazykového kontextu: Porozumění kulturním aspektům jazyka pomáhá studentům lépe porozumět jeho užívání a použití v různých situacích.
Rozšíření obzorů: Studium kultury a mezikulturních vztahů otevírá studentům nové perspektivy a rozšiřuje jejich obzory.

Nevýhody:

Zvýšená složitost: Zahrnutí mezikulturního přístupu může zvýšit složitost výuky, zejména pro začátečníky.
Potřeba času: Učení o kulturních aspektech a provádění mezikulturních aktivit může vyžadovat více času než tradiční výuka.
Potřeba odborných znalostí: Učitelé potřebují hlubší znalosti o cizích kulturách a mezikulturních kompetencích, což může vyžadovat další odbornou přípravu.
Možné nedorozumění: Pokud není mezikulturní přístup vhodně řízen a moderován, může vést k nedorozuměním a konfliktům.

Důležitou součástí mezikulturního přístupu je také práce s autentickými materiály, které studentům umožňují setkat se s reálným používáním jazyka a kulturou cílové země. Může se jednat například o novinové články, časopisy, videa, fotografie, internetové stránky, literární ukázky nebo televizní pořady. Tyto materiály poskytují studentům informace nejen o jazyce, ale také o každodenním životě, tradicích a společenských zvyklostech. Učitel by měl při jejich výběru zohledňovat věk, jazykovou úroveň a zájmy studentů. Práce s autentickými materiály tak může zvýšit jejich motivaci.

Mezikulturní přístup také vytváří prostor pro diskusi o stereotypech a předsudcích, které mohou ovlivňovat vnímání jiných kultur. Studenti mají možnost porovnávat vlastní představy s informacemi získanými z různých zdrojů a uvědomovat si, že jejich předchozí názory nemusí vždy odpovídat skutečnosti. Učitel může prostřednictvím vhodně zvolených otázek vést studenty k zamyšlení nad tím, proč se určité kulturní rozdíly objevují a jak mohou ovlivňovat komunikaci. Důraz je přitom kladen na respektování odlišných názorů a zkušeností.

Významnou úlohu může mít také kontakt s rodilými mluvčími nebo příslušníky cílové kultury. Studenti mohou prostřednictvím osobního setkání, videokonference nebo elektronické komunikace získat zkušenosti s přirozeným používáním jazyka v běžných situacích. Takový kontakt jim umožňuje lépe pochopit rozdíly v chování, způsobu vyjadřování i společenských pravidlech. Zároveň se učí reagovat na situace, které nelze vždy předem připravit pomocí učebnice. Přímá zkušenost s jinou kulturou proto může významně doplnit informace získané během běžné výuky.

Při mezikulturní výuce je důležité věnovat pozornost také způsobu, jakým jsou jednotlivé kultury ve výukových materiálech prezentovány. Materiály by měly poskytovat co nejrozmanitější obraz společnosti a neměly by vytvářet zjednodušené představy o její kultuře. Studenti by měli mít možnost poznávat různé životní styly, názory, hodnoty a společenské skupiny. Učitel proto může využívat více různých zdrojů a podporovat studenty v jejich vzájemném porovnávání. Tím se zároveň rozvíjí schopnost kriticky pracovat s informacemi a posuzovat jejich důvěryhodnost.

Tento přístup lze uplatnit nejen v hodinách cizího jazyka, ale také při různých školních projektech. Studenti mohou připravovat prezentace o svátcích, tradicích, způsobu života nebo významných osobnostech cílové země. Mohou také porovnávat každodenní situace v různých kulturách a hledat podobnosti i rozdíly. Takové aktivity propojují jazykové vzdělávání s poznáváním společnosti a podporují aktivní zapojení studentů. Mezikulturní přístup tak propojuje jazykové znalosti s praktickými zkušenostmi a širším porozuměním světu.