Přirozený přístup - Enfoque natural

Na začátku 80. let minulého století vyvinul Stephen Krashen spolu s Tracy Terrellovou metodu, kterou nazvali Přirozený přístup. Tato metoda považuje jazyk za komunikační prostředek. Nejlepší způsob, jak si cizí jazyk osvojit, je poslouchat ho v různých komunikačních situacích a následně ho začít používat v reálné komunikaci. Přirozený přístup je založený na podvědomém osvojování jazyka, vědomému učení přisuzuje méně důležitou roli. Náplň vyučovacích hodin není založena na předem stanoveném sylabu, ale vyvíjí se podle potřeb a zájmů studentů.

Cílem metody je podpořit osvojení si přirozeného jazyka v prostředí třídy, je proto kladen důraz na komunikaci, více než na vědomé osvojování si gramatických pravidel a výslovné korekce chyb studentů. Rovněž se snaží o to, aby bylo vzdělávací prostředí ve třídě co nejvíce bez stresu. Tento přístup podporuje přirozený rozvoj jazykových dovedností skrze aktivní používání jazyka v autentických situacích. Uvolněné a přátelské prostředí navíc pomáhá studentům překonat obavy z chyb a zvyšuje jejich sebejistotu při komunikaci.

V přirozeném přístupu není jazykový výstup vynucený, naopak dovoluje, aby se spontánně objevil až poté, co byli studenti vystaveni dostatečnému množství jazykových podnětů. Při metodě není využívána žádná učební osnova ani učebnice, kterou by studenti striktně následovali, naopak sami studenti určují obsah a směr lekce. Metoda zahrnuje zejména techniky překladu, přepisu a záznamu. Tento přístup klade důraz na přirozený rozvoj jazyka skrze smysluplný kontakt a aktivní zapojení studentů.

The Natural Approach neboli teorie osvojování jazyka poukazuje na rozdíl mezi učením se cizího jazyka ve škole a osvojováním mateřského jazyka. Osvojování je podvědomý proces, který se uplatňuje u dětí, jež se učí mateřský jazyk. Tento proces je podle autora této metody mnohem efektivnější než učení, což je proces vědomý, uplatňující se při studiu cizího jazyka, typicky ve školním prostředí. Metoda vychází z přesvědčení, že nejefektivnější způsob učení jazyka napodobuje proces osvojování mateřštiny.

Za základní podmínku úspěšného osvojení cizího jazyka považuje dostatečný přísun srozumitelného jazykového vkladu. Na druhé straně poukazuje také na faktory, které úspěšnému osvojení jazyka brání. Mezi těmito faktory jmenuje zejména opravování chyb, přehnaný důraz na formální gramatiku, stresující výukové prostředí a nerespektování přechodného tichého období, kdy student poslouchá nový jazyk, začíná rozumět, ale ještě není připraven jazyk aktivně používat.

Charakteristika:

• Základní principy: Metoda přirozeného přístupu je založena na několika základních principech, včetně důrazu na komunikaci, rozvoj implicitních jazykových dovedností a minimalizaci učebního stresu.
• Důraz na komunikaci: Metoda klade důraz na komunikaci a porozumění přirozenému kontextu, ve kterém se jazyk používá.
• Používání autentických materiálů: Studenti jsou vystaveni autentickým materiálům, jako jsou filmy, hudba a knihy, které reflektují skutečné situace, ve kterých se jazyk používá.
• Podpora pasivního učení: Podle Krashenovy teorie je pasivní učení (přijímání jazyka bez vědomého úsilí) klíčovým prvkem v procesu získávání jazykových dovedností.

Výhody:

• Podpora přirozeného procesu učení: Metoda se zaměřuje na simulaci přirozeného procesu učení jazyka podobně jako u dětí učících se svůj mateřský jazyk.
• Snížení stresu: Minimalizace gramatických pravidel a důraz na komunikaci pomáhá snížit úroveň stresu spojenou s učením jazyka.
• Rozvoj implicitních dovedností: Metoda podporuje rozvoj implicitních jazykových dovedností, jako je porozumění a intuice, což má za následek přirozenější používání jazyka.
• Zabudování jistoty: Postupné vystavení autentickým materiálům a prostředí pomáhá studentům získat jistotu v používání jazyka.

Nevýhody:

• Omezený důraz na gramatiku: Metoda klade menší důraz na explicitní výuku gramatiky, což může být problém pro studenty, kteří preferují strukturovaný přístup.
• Náročnost implementace: Někteří učitelé mohou mít potíže s implementací metody, zejména pokud nejsou dostatečně obeznámeni s komunikativními přístupy k výuce jazyka.
• Potřeba autentických materiálů: Zavedení metody může vyžadovat přístup k bohatému zdroji autentických materiálů, což může být obtížné v některých prostředích.
• Omezené použití ve výuce specifických dovedností: Metoda se může zaměřovat spíše na rozvoj komunikačních dovedností než na specifické jazykové dovednosti, jako jsou psaní nebo čtení.

Podle teorie by měli učitelé působit jako zdroj a model srozumitelného jazykového vkladu, zejména jako tvůrci klidného, nestresujícího klimatu ve třídě a podporovat motivaci a sebedůvěru studentů. Metoda přirozeného přístupu může být efektivní pro studenty, kteří se chtějí ponořit do jazykového prostředí a učit se jazyk přirozeným způsobem. Nicméně je důležité zvážit potřebu vyvážení s jinými metodami výuky a přizpůsobit ji konkrétním potřebám a schopnostem studentů. Důležitou součástí tohoto přístupu je také postupné budování studentovy sebedůvěry.

Důležitou součástí přirozeného přístupu je také využívání různých komunikačních situací, které studentům umožňují setkávat se s jazykem v přirozeném kontextu. Učitel může využívat obrázky, krátké příběhy, dialogy nebo hry. Studenti se díky nim seznamují s významem slov a vět prostřednictvím kontextu, aniž by museli každé nové slovo samostatně překládat. Důraz je kladen především na porozumění sdělení a postupné rozšiřování jazykového repertoáru. Takový způsob práce umožňuje studentům osvojovat si jazyk přirozenějším způsobem.

Významnou roli hraje také respektování tempa jednotlivých studentů. Každý student může potřebovat jinou dobu, než začne cizí jazyk aktivně používat, a proto není vhodné všechny studenty nutit ke stejnému tempu jazykové produkce. Učitel by měl poskytovat dostatek času pro poslech a porozumění a postupně studenty motivovat k vlastnímu vyjadřování. Chyby nejsou vnímány jako zásadní překážka, ale jako přirozená součást procesu osvojování jazyka. Student tak získává prostor experimentovat s jazykem a postupně si vytvářet větší jistotu při komunikaci.

Přirozený přístup se zaměřuje především na rozvoj poslechu a mluveného projevu, ale může postupně zahrnovat také čtení a psaní. Jakmile studenti získají dostatečné porozumění mluvenému jazyku, mohou začít pracovat s jednoduchými texty a následně vytvářet vlastní písemné projevy. Čtení může zároveň sloužit jako další zdroj srozumitelného jazykového vstupu a rozšiřovat slovní zásobu studentů. Psaní by mělo být zařazováno postupně a nemělo by vytvářet zbytečný tlak na správnost. 

Určitou nevýhodou přirozeného přístupu může být skutečnost, že studenti nemusí získat dostatečně systematické znalosti gramatických pravidel. Pokud je výuka založena převážně na komunikaci a porozumění, může být pro některé studenty obtížné uvědomit si strukturu jazyka a její pravidelnosti. Tento přístup může být také náročnější pro učitele, který musí dokázat připravovat vhodný jazykový vstup a reagovat na aktuální potřeby studentů. Proto je vhodné přirozený přístup podle konkrétní situace doplňovat dalšími metodami a aktivitami.